"Česká verze populárního amerického blogu vypráví příběhy lidí, které běžně míjíte na ulici, aniž byste jim věnovali vteřinu času. Blog každý den připomíná, že náhodní kolemjdoucí nejsou jenom městský kompars, ale lidé s nezaměnitelnou osobní historií. Potenciál takového blogu je z principu nevyčerpatelný."
"Já jsem vždy více myslela na ostatní než na sebe."
"Poslední dobou se mi vytrvale honí hlavou, že spoustu věcí je tu dost špatně."
"Já se fotím ráda."
"Plánuji se osamostatnit a být happy jako nikdo druhý."
"Já jsem teď prostě šťastná."
Introspekce je fajn a cynismus příjemná volnočasová zábava; literární kvalitu má přirozeně banalita; co je krásnějšího než dojmout se nad údělem člověka - dojmout se dojetím? Jsme ale na místě, kde výjimečné příběhy nejsou, jsme jen my, skutečný městský kompars, homogenní, zaměnitelný. "Potenciál takového blogu" je pak nevyčerpatelný skutečně z principu, každá jediná věc je totiž příběh. Ke konstrukci reality přijde vhod sebemenší z nich, ale pro ujištění o jedinečnosti a smyslu stejně stačí přijít na Instagram. Je ostatně zbytečné přikládat význam internetovým hlasováním (Kdyby vstal Hitler z mrtvých, volili byste ho?). Pozitivní zpráva lokálního významu je alespoň jedna: dabovat internet se nepřestane vyplácet nikdy. Magnesia Litera 2016. •